Rozhodla jsem se, že začnu psát blog. O sobě. Pracuji jako asistentka pedagoga a logopedická asistentka na základní škole. Nojo, ta slavná inkluze. Z práce chodím vyčerpaná a absolutně nenaplněná. Pedagogové po mně vesměs nic nechtějí, následně mě pomlouvají, že nic nedělám. Jenže mě už přestalo bavit doprošovat se o práci. Neustále se pedagogů ptát, co ode mě potřebují (odpověď je v 99% případů "Nic."), s čím jim mohu pomoci ("S ničím."), jak si představují mou práci ve třídě ("Já nevím, nemám s asistentem ve třídě zkušenosti."). A děti? Ty na tom naštěstí nejsou tak, že by mě potřebovaly pořád. Bohužel nemám možnost děti nijak zvlášť ovlivnit, když mými hlavními úlohami ve třídě je obcházet je, že mají připravené pomůcky, správně zapsaný DÚ v úkolníčku,... A říkám si: "Vždyť my jsme tohle jako děti zvládli sami, bez asistentů..."